31.8.2022 – 4.9.2022

 

Účastníci výpravy

Koudis (40), Domča (28), Sára (1,5), Petr (15tt)

Přípravy

Plánování trasy zabralo asi jen 1-2 hodiny. Moc jsem to neřešil. Prostě jsem vybral cestu z Pomezek až do Harrachova a hlavní chaty. Trasa tedy dopadla následovně: Pomezky – Jelenka – Luční bouda – Špindlerova bouda – Labská bouda – Harrachov. Celkem 37 km za 5 dní. Pohoda. Určitě jsem mohl vybrat chaty jiné a levnější, ale nechtělo se mi to řešit, bylo to na trase. Jsou to takové hlavní body Krkonoš.

Až druhý den jsem začal hledat nějaké informace z jiných cestopisů a rozvzpomněl se, že trasa z Jelenky na Sněžku, přes sedlo pod lanovkou byla při sestupu velmi úzká a klikatá a na kočárek to nebude. Už vůbec ne na Chariot, který je širší. Sice jdeme trochu jinudy, ale raději jsem začal googlit. Ve všech cestopisech se píše že na Jelence trasa pro kočárky končí. Hms, chata zarezervovaná. Zrušit by nebyl problém. Je to až za 1,5 měsíce. Ale jak pak navázat na trasu? Hledal, jsem jak moc špatné to je. Zdá se, že nejhorší úsek je asi 1,5 km lesem a 200m výškových než se vystoupá na hřeben. Tam už by to mohlo být trochu lepší. Ale nikdy jsem tam asi nešel.

Rezervaci jsem ale nechal a říkal si, že ten 1,5 km kočárek prostě kdyžtak přenesu. Sára by tu vzdálenost už mohla ujít pěšky. Času budeme mít na celkem 6 km dlouhou trasu víc než dost. Chtěl jsem se tam předem stavit a tu trasu si proběhnout, abych věděl jestli máme šanci to dát, ale nenašel jsem volný termín.

Nakonec jsem vyměkl a rozhodl jsem se vypůjčit si krosnu na dítě. A ač je to méně pohodlná varianta pro nás i pro dítě, do takového terénu to bude jistější než Chariot. Na zapůjčení krosny na delší dobu jsme využili půjčovnu zkusnositko.cz, kde se dá krosna půjčit za 500 Kč na týden. Koupit si ji nemůžeme, protože bychom ji neměli kam uložit.

Takže úkol zní jasně: zabalit minimum oblečení i jídla na pět dní a třikrát si rozmyslet, jestli ten šampón na vlasy bude Domča v horách opravdu potřebovat. Krosna moc úložných prostorů nemá a Domča kvůli rostoucímu břichu a nedávnému výhřezu ploténky ponese jen malý batůžek.

Den první: Lomnice nad Popelkou – Jelenka

3,3 km / 260 m

Ráno jsme se probudili asi v šest. Nechtěli jsme. Sára jinak nedala. Naštěstí se nám ji podařilo ještě uspat a budíček se posunul na půl 8. Nakonec z toho byl trochou stres. Honem ještě dokoupit nějaké jídlo, vybrat hotovost a frčet autem do Vrchlabí, kde jsme ho zaparkovali. Nakonec jsme tam byli 20 minut před odjezdem autobusu. To bylo ideální. Autobus byl poloprázdný. Cesta ubíhala skvěle. Sára se bavila a skoro dvě hodiny cesty utekly jako nic. Jen Domče bylo v těch zatáčkách trochu blbě.

Na Pomezky jsme přijeli v 11 hodin. Ideální čas na oběd u Trautenberka. Asi v půl jedné jsme začali stoupat k chatě Jelenka. Počasí bylo kolem 12 stupňů a poměrně nízko se valily mraky. Na výlet ideální.

Výstup s krosnou byl docela náročný. Dítě, jídlo, oblečení a 3L vody se pronesly. Odhadoval jsem to tak na 20 kg. Není to moc, ale nejsem zvyklej. Hlavně jsem cítil svaly okolo kyčlí. Naštěstí jsme za hodinu a půl, kolem 14. hod., už byli na chatě. Skoro nikdo tam nebyl. Tak jsme se rozhodli do večera jen odpočívat a nabrat síly na další den. Díky polopenzi jsme spotřebovali minimum jídla. Provozní nás překvaplil připravenou postýlkou a kuchař udělal Sáře večeři na přání. Kuřecí plátek jako podrážka od boty, ale snaha se cení.

Den druhý: Jelenka – Luční bouda 

6,2 km / 370 m

Snídani se nám nepodařilo objednat na dřív než na 8:30. Sára se probudila už v 6:00 ráno – uff. Ale nové prostředí ji dostatečně zabavilo a lítala po pokoji jako splašená vrtule. Kolem deváté jsme se vydali na cestu. Včera měla Sára ledové ruce a tak jsme ji dnes vybavili pletenými ponožkami od prababičky. Rukavice nebyly na seznamu, třeba příště. Cesta sice nebyla na Chariot skutečně vhodná, ale určitě bych se neotočil a ve dvou bychom to dali. Já se prostě nerad vzdávám. Neberte to však jako doporučení, krosna je určitě lepší. S krosnou to nebylo příliš náročné, sice tam bylo pár vysokých schodů, ale šlo se hezky. Vlastně lépe než včera. Netrvalo dlouho a v 11 hodin jsme stanuli  na Sněžce. Poslední půl hodinu jsme šli v mlze.

Nahoře jsme se schovali do bufetu v horní stanici lanovky a dali si polívku a nějakou tu sváču. Asi hodinu jsme poseděli a ve 12 hodin se vydali dál směrem na Luční boudu. Cestou se udělalo poměrně hezky, i když pořád bylo chladno. Lehce po 14. hodině jsme dorazili na Luční boudu. Dali jsme si v hospodě malé jídlo a posilující nápoj. Druh nápoje záležel spíše než na chuťových buňkách na stavu těhotnosti zúčastněných. Zjistili jsme, že check-in můžeme udělat dříve a tak jsme šli odpočívat na pokoj. Já jsem využil možnost sauny, kde jsem byl úplně sám. Chtěl jsem vzít prvně i Sáru. Bylo by to ideální, sauna byla zpočátku vyhřátá jen na 70°C. Bohužel jsme zjistili, že Sára má trochu teplotu. Řešili jsme co dál, pokračovat nebo skončit? Při večeři jsme na Luční zažili novou zkušenost. V restauraci jsme byli jediní hosté. Sáře se večer vyšplhala teplota lehce přes 38 °C a tak jsme ji dali jeden Panadol čípek a doufali v nejlepší.

Den třetí: Luční bouda – Špindlerova bouda

7,2 km / 80 m

Sáře se přes noc naštěstí udělalo líp a ráno zase lítala jako raketa. Paráda, můžeme pokračovat směrem na Špindlerovu boudu. Počasí bylo slunečné a o víkendu hlásili ještě lépe. Tak snad zdraví Sáry vydrží a ještě si to užijeme. Cestou byla hodně unavená a dopoledne nezvykle usnula. To se hodilo, protože jsem chtěl být co nejdříve na Špindlerovce. Chtěli jsme totiž pro jistotu Sáře koupit sirup na teplotu a ve Špindlu sice byla lékárna, ale jen do 14:00. Cesta byla hodně kamenitá, tudy by to bylo s Chariotem peklo. S krosnou se nám ale šlo skvěle. Na pohyb jsme si zvykli a krosnu jako bych ani neměl. Únava se večer sice pomalu stupňovala, ale přes den super. Jen Domču při posledním sestupu k chatě začala pobolívat kolena. Nakonec jsme přišli na chatu už lehce po 12. hodině.

Na recepci si mě trochu podusili kvůli neobjednané postýlce. Nakonec se ale ukázalo, že byla objednána správně a dokonce i zaplacená. Naúčtovali nám ji znovu. Vyreklamováno. Check-in nám umožnili ihned. Sára s Domčou si tak mohli dát oběd a jít spát na pokoj a já vyrazil do města. Dokoupil jsem léky i nový nabíjecí kabel na mobil. Ten co jsem si vzal z domu, nebyl schopen můj telefon dobít ani o procento a musel jsem ho tedy nabíjet v restauracích na nabíječkách vypůjčených od místních dobrodinců.

Den čtvrtý: Špindlerova bouda – Labská bouda

8,3 km / 376 m

Toto byl náš nejtěžší úsek.

A hned na začátku jsme si ho zpestřili. Domča si na chatě zapomněla turistické hole a tak jsem se proběhnul zpět. Naštěstí to nebylo daleko.

Jako první nás čekalo stoupání na Petrovy boudy. Vyšli jsme ho cobydup hezky v tempu.

Líbily se nám Dívčí i Mužské kameny, kudy jsme procházeli před pár lety v opačném směru v mlze a sněhu. V době oběda jsme už byli u Martinovy boudy, ale šli jsme dál a dali jsme si sváču až kousek za tím. Musíme přeci to zabalené jídlo někdy sníst!

Domče bylo v posledním klesání k Labské boudě trochu blbě a tak jsme lehce zpomalili.

Na Labskou boudu jsme dorazili kolem půl třetí. To byl náš nejpozdější příchod na chatu. Ale i tak dost brzy.

Check-in byl až za půl hodiny a tak jsme si dali ještě odpočinek na prosluněné terase s krásným výhledem na Krkonoše. V dálce se vyjímala Sněžka, kde jsme byli před pár dny.

Na večeři jsme byli nemilosrdně přesazeni dál do okna, s tím že bude hodně lidí a všechny stoly budou obsazené a budou sedět různé skupiny pohromadě. Nakonec se ukázalo, že to nebyla pravda. Provozní se hodně snažil, aby si získal zpátky naši náklonnost. Neustále se chodil ptát jestli je vše v pořádku a Sáře přinesl lízátko. Bylo to hezké gesto a odměnili jsme se patřičným dýškem. Výhled byl stejně nejlepší venku, z terasy.

Večer se, jako ostatně všechny ostatní večery předtím, začala projevovat kumulovaná únava. Opět jsme byli unaveni o trošičku dřív. Domča odpadla už lehce před devátou hodinou a já krátce po ní. Sára se ze začátku noci hodně budila, ale pak spala docela dlouho a probudila se až kolem 8. ráno.

Den pátý: Labská bouda – Lomnice nad Popelkou

10,5 km / -670 m

Ráno jsme si dali snídani a v 9:45 jsme vyrazili na cestu – náš poslední úsek na autobus do Harrachova. Na začátku bylo drobné stoupání, ale pak už to bylo jenom z kopce.

Sára byla zpočátku cesty protivná a nechtěla ani chodit ani sedět v krosně.

Nakonec jsme ji ale umístili do krosny, abychom aspoň někam došli. Část stezky vede hezkou pěšinou lesem a nikoho jsme nepotkávali. Zanedlouho jsme dorazili na rozcestí Krakonošova snídaně a vzpomínali jsme jak jsme tudy stoupali v roce 2018 na Voseckou boudu a bufet byl skoro celý zachumelený. Dál už to bylo jen po asfaltové cestě, až na Mumlavské vodopády. Tady jsme se zase ocitli mezi výletníky, lezoucími po kamenech všude kde se dalo a hledajícími nejlepší úhel pro “fotku bez lidí”. Vodopády byly hezké a tak jsme se chvíli zastavili. Taky jsme se tam poprvé podívali v kolik nám jede autobus. Zjistili jsme, že odjíždí až za dlouhé 3 hodiny. Vyrazili jsme tedy do Harrachova na pozdní oběd či brzkou večeři a dvě hodiny čekali v hospodě, až nám něco konečně pojede zpět do Vrchlabí. Tam na nás celou dobu čekala naše milá Dacia a odvezla nás unavené, ale spokojené zpět na chatu do Lomnice.

Závěr

Celkově se nám výlet moc líbil. Měli jsme naplánované krátké trasy s velkou rezervou. Počítali jsme s tím, že půjdeme hodně pomalu a Sára bude hodně chodit. Ale ona si chtěla spíš hrát s kamínky, takže jsme ji museli dát do krosny a všude jsme byli dřív než jsme čekali. Díky očekávanému pomalému tempu jsme s sebou nesli docela dost jídla, abychom měli svačinu či oběd, když nebudeme zrovna u žádné chaty. Skoro nic z toho nebylo potřeba a nesli jsme to trochu zbytečně. Ale Domča udělala super domácí musli tyčky, které byly vhodné i pro Sáru a ty mizely rychle. Teploty se pohybovaly mezi krásnými 10-14 °C a jsme rádi že nám celou cestu nepršelo, i když dle různých předpovědí pršet mělo. Naštěstí nám prostě nikdy neprší. Celkem jsme podle Garmin hodinek ušli 43 km a nastoupali 1300 metrů. Co na tom, že před dvěma roky jsme 45 km chodili za jeden den 🙂

Přechod určitě doporučujeme. Užijte si to!